DUŠIČKY

 

Víte, že …..

 

už v raném středověku se Památka všech věrných zemřelých připomíná den po svátku Všech svatých (1. listopadu)? Zavedl ji roku 998 opat Odilo z kláštera v Cluny. Chtěl zamezit praktikování přežívajících pohanských obřadů. Ve 13. století se zvyk rozšířil po celé západní církvi. U nás je zvykem navštívit na hřbitově rodinný hrob a zapálit zesnulým svíčku.

Zvláštní den a ještě zvláštnější noc již po tisíce let. Její původ je nutno hledat u Keltů. Právě v tento den končil jeden keltský rok a začínal další.

V pohanských tradicích se oslavují božstva z „jiného světa" - obětní bohové, kteří v tento den umírají a čekají na své znovuzrození. Pro Kelty začínal prvním listopadem nový rok a příchod zimy. V předvečer této změny - tj. 31. října - podle bájí vycházeli duchové nebožtíků z hrobů. Aby se jim Keltové ubránili, nosili masky a převleky. Zároveň uhasili ohně, aby jejich domovy zůstaly utajeny. Jak praví staré pověsti, je to noc, kdy se prolínají dva světy. Ten náš hmotný a ten druhý nehmotný, který ne každý vnímá. V této době, v tento čas, je rozhraní mezi nimi prý nejtenčí.

Den je vzpomínkou na ty, kteří už nejsou mezi námi.

Věřící křesťan na hrob jako místo „konce života" pokládá živé květy jako projev své víry, jako „protest" proti názoru, že tady je konec života. Stejným znamením a vyznáním víry jsou i rozsvěcované svíce. Znamenají: věřím v život věčný. Na hřbitovech se v tento čas zastaví i ti, kteří mají k bohu daleko.

Dušičky slaví valná většina států, ovšem každý po svém. Zatímco ve střední Evropě mají svátky klidný a spíše rozjímavý průběh, v anglosaských zemích a především v Americe se evropský svátek přeměnil na Halloween. Název je odvozen od "All Hallow Even", tedy "předvečera Všech svatých".

Období dušiček je příležitost k tomu, aby se lidé zastavili a zamysleli se nad vším, co se smrtí souvisí. Dušičky by neměly být jen o povinnosti dojít na hřbitov, rozsvítit svíčku a ozdobit hrob. Měli bychom se zastavit a přemýšlet i v rodinách. Udělat si s rodinou hezký večer, kdy bychom zavzpomínali na ty, kteří už mezi námi nejsou.

V České republice je vzpomínka na všechny zesnulé vedle vánoc největším svátkem, který oslavují vzpomínkou, květinovým darem, zapálením svíčky, nejen křesťané, ale i mnozí nevěřící



Jak na vás působí tyto fotografie – symboly zmiňovaných svátků ? Je vám bližší ten „náš“, evropský či ten anglosaský?

OBRÁZEK : obr.jpg

 

 

 OBRÁZEK : obr1.jpg

 

 

 

 

 

 Zima, od 25. 12. do 24. 2., od svátku Narození Páně do sv. Matěje 

 

 Prosinec v lidové pranostice

Mírný prosinec – mírná celá zima.

Jaký prosinec – takové jaro.

Studený prosinec – brzké jaro.

Na suchý prosinec následuje suché jaro.

Mnoho sněhu v prosinci – mnoho ovoce a trávy.

Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná.

Studený prosinec s hojným sněhem slibuje úrodný rok.

V prosinci-li zima není, později přijít nelení.

Mrazy, které v prosinci brzy opadnou, znamenají zimu mírnou.

Je-li prosinec blátivý, celý rok bude deštivý.

Leden v lidové pranostice

Prosinec-li naleje, leden potom zavěje.

Leden je počátkem roku, ale vrcholem zimy.

V lednu, za pec si sednu.

Je-li leden mírný, jaro a léto vlhké bývá.

Jsou-li v lednu na cestách tlusté ledy, podaří se výborné zelí.

Čím je leden jasnější, tím je mrazivější.

V lednu roste den a roste i mráz.

Je-li v lednu mnoho dešťů, bývá málo vína.

Když v lednu mnoho prší a málo sněží, z polí, luk a zahrad se málo těží.

Zelené žito v lednu na poli, po žních budou prázdné stodoly.

Lednoví druhové – vánice a mrazové.

Mnoho sněhů v lednu – mnoho hřibů v srpnu.

  Vánoce

 Vnoce se slaví ve dnech 24. – 26. prosince. Vánoce jsou významné křesťanské svátky, ve kterých si připomínáme narození Pána našeho Ježíše Krista. Vánočními svátky jsou Štědrý den, svátek Narození Páně, nebo taky Boží hod vánoční a svátek sv. Štěpána. Celý vánoční cyklus pak končí svátkem Tří Králů, dnem 6. 1.

 

Tradice vánočních betlémů

Sv. František z Assisi založil tradici vánočních jesliček. V roce 1223 na vánoce nechal sv. František postavit v jeskyňce u vsi Greccio, nedaleko města Assisi, jesle vystlané senem. 

Tradice vánočních stromků

Zdobení vánočního stromku je zvykem mladším než stavění betlému. První zmínka o vánočním stromku zdobeném ovocem, sladkostmi a papírovými ozdobami pochází z roku 1570 z brémské kroniky. Vánoční stromek stál v cechovní budově, kde byly pozvány děti řemeslníků. Z Německa se vánoční stromek v 18. a 19. století rozšířil po celé Evropě.  První vánoční stromek na rakouském císařském dvoře ve Vídni stál v roce 1816. V Praze prý poprvé vystrojil vánoční stromek roku 1812 režisér Stavovského divadla pan Liebich, který ho znal z rodného Bavorska.

 

Vánoce v lidové pranostice

Vánoce na ledě – Velikonoce na blátě.

O Vánocích obloha čistá a hvězdná – bude úrodný rok.

Jsou-li na Vánoce světlé noce, bude dost chleba i ovoce.

Vánoce – vánice.

Jak Vánoce obílí stromy sněhem, tak posype je jaro květem.

Na Vánoce mnoho hvězdiček, slepice ponesou mnoho vajíček.

  Štědrý den

 Štědrý den je 24. prosince. Štědrý den je liturgicky označován jako vigilie, tedy předvečer slavnosti, neboť těsně souvisí s následujícím svátkem Narození Páně – Božím hodem vánočním, dnem narození Ježíška.

 Štědrý den v lidové pranostice

Na Adama a Evu čekejte oblevu.

Je-li na Štědrý večer nebe hvězdnaté, bude úrodný rok a mnoho medu.

Je-li na Štědrý den východ slunce jasný, urodí se jarní obilí.

Padá-li na Štědrý den sníh, urodí se len.

Je-li na Štědrý den večer jasno, urodí se hrách.

Leží-li o Štědrém večeru sníh na stromech, bude hojně ovoce.

  Svátek Narození Páně – Boží hod vánoční

 Svátek Narození Páně – Boží hod vánoční je 25. prosince.

 Svátek Narození Páně – Boží hod vánoční  je velmi významný křesťanský svátek, ve kterém by věřící měli zbožně rozjímat, a podle lidové víry by se na tento svátek nemělo pracovat.

 Svátek Narození Páně – Boží hod vánoční v lidové pranostice

Padá-li na Boží hod vánoční sníh, hodně obilí bude na polích.

Mráz na Boží narození – zima se udrží bez proměny.

Svítí-li na Boží narození slunce jako zlato, obilí bude drahé, měj za to.

  Sv. Štěpán

 Sv. Štěpán je patronem jáhnů, koní a kočích, pacholků u koní, zedníků, krejčích, kameníků, tkalců, tesařů a bednářů. Je přímluvcem za dobrou smrt.

Svatoštěpánská koleda

Na sv. Štěpána chodili lidé na svatoštěpánskou koledu. Koledy se staly příležitosti pro méně majetné obyvatele venkova, aby si uzámožnějších sousedů vyprosili nějaký dárek. 

 Sv. Štěpán v lidové pranostice

Když sv. Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.

Svítí-li na koledu v noci měsíc, bude ve stodole hojně obilí.

Svítí-li na Štěpána večer hodně hvězdy, urodí se hodně hrachu.

Svítí-li na den svatého Štěpána slunce, bude drahé ovoce.

   Sv. Jan Evangelista

 Sv. Jan Evangelista je patronem teologů, spisovatelů, knihařů a sedláků. Je pomocníkem proti nejrůznějším otravám a popáleninám. Sv. Jan Evangelista má svátek 27. prosince. 

 Sv. Jan Evangelista v lidové pranostice

Víno svěcené v den svátku sv. Jana Evangelisty je třeba uschovat jako prostředek proti hadímu uštknutí.

 Od svatého Jana Evangelisty obrací se slunce k létu a zima k mrazům.

  Sv. Tři králové

 Sv. Tři králové jsou patrony poutníků, kožešníků a Kolína nad Rýnem. Světci jsou ochránci před špatným počasím. Sv. Tři králové mají svátek 6. ledna.

  Tříkrálová koleda

Tříkrálová koleda má v naši zemi staletou tradici.

Sv. Tři králové v lidové pranostice

Na Tři krále mrzne ve dne i v noci stále.

Na Tři krále – zima stále.

Třpytí-li se tříkrálové hvězdy, budou se hojně rodit bílé ovečky.

Je-li v tříkrálové noci mnoho hvězd, urodí se hojně brambory.

Je-li na Tři krále jasno, zdaří se pšenice.

 Sv. Vincenc ze Zaragozy

 Sv.Vincenc ze Zaragozy je patronem Zaragozy, námořníků, dřevorubců, výrobců cihel, hrnčířů a vinařů. Sv. Vincenc ze Zaragozy má svátek 22. ledna.

Sv. Vincenc ze Zaragozy v lidové pranostice.

Na svatého Vincence seď doma u pece.

Vincencův paprsek přináší ovoce a dobré víno.

Na Vincence slunce všudy naplňuje vínem sudy.

Sluce-li na svatého Vincence svítí, budem hojnost žita, vína míti.

  Masopust

 Masopust podle církevního kalendáře je nutno chápat jako období od Třech králů do Popeleční středy. 

Masopust v lidové pranostice

Jaké je počasí na masopustní neděli, takové bude na sena, jak na masopustní pondělí, takové počasí očekávej na žitné žně, a jak o masopustním úterý, tak bude na žně pšeničné.

Jaké je masopustní úterý, takový bude podzim.

Svítí-li na masopustní úterý slunce, urodí se v hojnosti žito, hrách i pšenice.

  Hromnice

 Hromnice jsou 2. února. Hromnice, to je lidový název křesťanského svátku Uvedení Páně do chrámu.

 Hromnice v lidové pranostice

Na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále o krok dále, na Hromnice o hodinu více.

Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.

Je-li na Hromnice jasno, bude dlouhá zima.

Je-li jasno na Hromnice, bude sněhu mnohem více.

Padá-li na Hromnice sníh, bude brzo jaro.

Svítí-li slunko na Hromnice, hojnost žita i pšenice.

Když o Hromnicích svítí slunce, bude úrodný rok.

  Sv. Agáta

 Sv. Agáta je patronkou Palerma, tkalců, pasaček, zlatníků a havířů. Světice je ochránkyní kojících matek a záštitou proti ohni, zemětřesení vedru a neštěstí. Je taky pomocnicí proti horečce, rakovině prsů, zánětům a je rovněž útočištěm hladovějících. Sv. Agáta má svátek 5. února.

 . Sv. Agáta v lidové pranostice

Svatá Agáta je na sníh bohatá.

Kde se svěcenou Hátovou vodou vykropí sady, zahrady a vinice, tam žádný škodlivý hmyz neuškodí.

Chléb svěcený na den sv. Agáty přináší užitek, chrání lidi, pole i dobytek.

  Sv. Valentin

 Sv. Valentin je patronem zamilovaných, lásky, cestujících, mládeže a včelařů. Světec je přímluvcem za dobrý sňatek. Sv. Valentin má svátek 14. února.  

Sv. Valentin v lidové pranostice

Na svatého Valentina zamrzne i kolo mlýna.

Na svatého Valentina zima síliť se počíná.

Svatý Valentinek je jara tatínek.

Bývají-li na svatého Valentina bílé vrchy, je toho roku hojnost mléka.

Je-li na svatého Valentina hvězdnatá obloha, bude pozdní jaro.

 Předzima, od 11. 11. do 25. 12., od sv. Martina do svátku Narození Páně

Předzima, jaký to výstižný výraz pro toto roční období. Stromy jsou už holé bez listí, skončily veškeré polní práce a příroda se ukládá k zimnímu spánku. Bývá už taky pěkný mráz, občas napadne sníh, ale ten se ještě zpravidla dlouho neudrží. Lidé ochutnávají mladé víno z podzimního vinobraní. Pak již přichází adventní čas. Advent je vlastně doba očekávání příchodu Mesiáše. V křesťanském světě tento výraz označuje příchod Mesiáše, který se uskutečnil vtělením Ježíše Krista. Adventní doba je dobou zbožného rozjímání, dobou postní, v níž platí zásady střídmosti v jídle a pití. Pak ke konci Adventu nastává zimní slunovrat.

 Lidové pranostiky na měsíc listopad

Když se v listopadu hvězdy třpytí, mrazy brzo se uchytí.

Listopadové sněžení neškodí osení.

Je-li mokrý listopad, bude celá zima vlhká.

V listopadu příliš mnoho sněhu a vody – to známka příští neúrody.

Jestliže sníh listopadový dlouho zůstane, více než hnůj polím prospěje.

  Sv. Martin z Tours

 Sv. Martin z Tours je patronem Mohuče a Stuttgartu, patronem vojáků, pastýřů, bednářů, mlynářů, chudáků, žebráků a patronem vinařů. Světec je pomocníkem proti výražce a přímluvcem za dobrou úrodu na polích. Sv. Martin z Tours má svátek 11. listopadu. Na Martina vyhlížejí děti, ale i mnozí dospělí ven. Zdalipak přijede Martin na bílém koni a po roce zase nastanou zimní radovánky? Na Martina již lidé taky ochutnávají mladé víno z podzimní sklizně. Sv. Martin se narodil okolo roku 316 v rodině vysloužilého římského setníka, v Panonii, v dnešním Maďarsku. Již ve svých patnácti letech vstoupil do římského jízdního pluku a byl odvelen do Galie, dnešní Francie.

  Sv. Martin z Tours v lidové pranostice

Svatý Martin přijíždí na bílém koni.

Na svatého Martina kouřívá se z komína.

Na svatého Martina bývá dobrá peřina.

Na svatého Martina slunečno – bývá dlouhá zima.

Martinův sníh, brzy odvane jih.

Na svatého Martina se po prve pije víno sklizené při posledním vinobraní.

Na svatého Martina nejlepší je husina.

Mráz když na Martina uhodí, rok dobré víno urodí.

  Sv. Kateřina

 Sv. Kateřina je patronkou pařížské Sorbonny, filozofů, dívek, manželek, učitelů, žáků, studentů a teologů. Dále je patronkou univerzit a knihoven, ošetřovatelek a umírajících lidí. Je taky patronkou řemesel, které mají co do činění s kolem nebo mořem, hrnčířů, mlynářů a lodníků. Světice je pomocnicí při migréně, bolestech jazyka a v nouzi. Je ochránkyní polních plodin. Sv. Kateřina má svátek 25. listopadu. Sv. Kateřina, krásná a moudrá křesťanka se narodila okolo roku 290 v egyptské Alexandrii, ve vznešené, snad královské rodině. Dle legendy při modloslužbách předstoupila před samotného římského císaře Maxentia a vyzvala ho, aby se vzdal pohanství. Císař naopak proti sv. Kateřině postavil 50 pohanských filozofů, ale ta je svou výmluvností dokázala obrátit na křesťanskou víru a císař filozofy nechal popravit.

  

Sv. Kateřina v lidové pranostice

Kateřina na blátě – Vánoce na ledě.

Na svatou Kateřinu schováme se pod peřinu.

Mrzne-li na Kateřinu a potom napadne sníh, bude úrodný rok na ozimy.

  Advent

 Slovo Advent pochází z latinského adventus, to jest „příchod“. V křesťanském světě tento výraz označuje příchod Mesiáše, který se uskutečnil vtělením Ježíše Krista. Je to vlastně doba očekávání příchodu Mesiáše. Advent začíná v neděli, která je nejblíže svátku sv. Ondřeje, který připadne na den 30. 11. Přípravná doba na Vánoce tedy zahrnuje čtyři neděle před Štědrým dnem. Tyto neděle se nazývají železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Na adventním věnci jsou umístěny čtyři svíce a každou adventní neděli se zapaluje jedna svíce. Adventní doba byla dobou postní, v níž platily zásady střídmosti v jídle a pití.

 

V adventní době platil zákaz zábav, tance a zpěvu. Byly již ukončeny veškeré polní práce a lidé na venkově měli přece jen více volného času. Lidé se vzájemně navštěvovali, besedovali, chodili na bohoslužby a zbožně rozjímali. Adventní půst končil na Štědrý večer s východem první hvězdy, a pak rodina zasedala k slavnostní štědrovečerní večeři. Štědrý den souvisí s následujícím velkým křesťanským svátkem, Božím hodem vánočním. Poněvadž naši předkové vymezovali den jinak než my, nový den u nich nezačínal půlnocí, ale již západem slunce. Z těchto starých časů se nám uchovala doba prosincových nadílek. Tak sv. Mikuláš naděluje již večer 5. prosince a Ježíšek na Štědrý večer 24. prosince, ačkoliv právě následující den 25. prosince se slaví jako Boží hod vánoční, den narození Ježíška.

 Advent v lidové pranostice

Je-li první týden adventní mrazivo, bude zima osmnáct neděl trvati.

Je-li o Adventě mnoho jíní, uvedou se napřesrok ječmeny.

Adventní sníh žitu neprospěje.

V Adventě mlhy – hojnost ovoce.

  Sv. Ondřej

 Sv. Ondřej je patronem Skotska, Ruska, Španělska a Řecka. Dále je patronem sedláků, rybářů, obchodníků s rybami, řezníků, horníků, nosičů vody a provazníků. Světec je pomocníkem proti křečím, bolestem v krku a dně. Je rovněž přímluvcem za dobrou svatbu. Sv. Ondřej má svátek 30. listopadu. Sv. Ondřej patří mezi dvanáct Kristových apoštolů. Se svým bratrem apoštolem sv. Petrem rybařili na Genezaretském jezeru a pak si je za své učedníky vybral Ježíš Kristus. Po ukřižování a nanebevstoupení Ježíše Krista apoštol sv. Ondřej šířil evangelium ve Skýthii na jihu dnešního Ruska a potom v Řecku. Tady všude vyučoval a uzdravoval. V řeckém Patrasu byl taky okolo roku 62 ukřižován na kříži ve tvaru písmene X.

 Sv. Ondřej v lidové pranostice

Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.

Ondřejův sníh zůstane ležet deset dní.

Sníh na svatého Ondřeje, vzešlému žitu nepřeje.

Má-li Ondřej na stromech kapky, bude hojně ovoce.

Poletují-li na svatého Ondřeje včely, bude neúrodný rok.

Na svatého Ondřeje, špatný hospodář, co ještě zaseje.

  Sv. Mikuláš z Myry

 Sv. Mikuláš z Myry je patronem Ruska, Lotrinska, dětí, panen, sedláků, knihařů a námořníků. Světec je přímluvcem za šťastnou svatbu, proti nebezpečí vody a na moři. Je pomocníkem ke znovuzískání ukradených předmětů, proti zlodějům a útočištěm v nouzi. Sv. Mikuláš z Myry má svátek 6. prosince. Sv. Mikuláš z Myry, jeden z nejoblíbenějších světců se narodil okolo roku 280 v řeckém Patrasu v křesťanské rodině, a již jako mladík přijal nižší duchovní svěcení. Po smrti svých rodičů rozdal část majetku chudým. Podle legendy se v té době dostal jeden muž do dluhů, a aby je splatil, rozhodl se prodat své tři dcery do nevěstince. Sv. Mikuláš po tři noci po sobě vhazoval otevřeným oknem do ložnice dívek peníze a otec tak nejenom splatil dluhy, ale ještě mu zbylo pro dcery na věno. Sv. Mikuláš chtěl uniknout projevům vděčnosti, a proto se vydal na pouť do Palestiny. Ve městě Myře, na dnešním tureckém území, zemřel v té době biskup a věřící se dohodli, že se biskupem stane ten, kdo následujícího dne vstoupí do chrámu jako první. Tím byl putující sv. Mikuláš, který se zpočátku sice zdráhal, ale nakonec se biskupem přece stal. Sv. Mikuláš žil i nadále v odříkání a pokoře a za panování císaře Diokleciána byl několik let ve vězení. Císař Konstantin roku 313 takzvaným Milánským ediktem povolil křesťanství a sv. Mikuláš byl z vězení propuštěn a opět mohl zastávat biskupský úřad.

  Sv. Mikuláš z Myry v lidové pranostice

Na svatého Mikuláše už je zima všecka naše.

O svatém Mikuláši často snížek práší.

Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.

Prší-li na Mikuláše nebo padá sníh, bude hodně hrachu.

Zelený Mikuláš – bílý leden.

  Sv. Lucie

 Sv. Lucie je patronkou slepců a nemocných dětí, služek a sedláků. Světice je pomocnicí při očních chorobách, při bolestech v krku a nejrůznějších infekcích, při krvácení a úplavici. Sv. Lucie má svátek 13. prosince. Sv. Lucie se narodila okolo roku 286 v sicilských Syrakusách, v rodině zámožných křesťanů. Světice měla uzavřít sňatek s bohatým pohanským mladíkem, ale sňatek odmítla a své věno rozdala chudým. Pohanský mladík pak sv. Lucii udal jako křesťanku. Když nechtěla obětovat pohanským bohům, byla přivázána ke spřežení několika volů, kteří ji měli odtáhnout do místního nevěstince. Sv. Lucie však stála pevně na místě a ani volské spřežení s ni nedokázalo pohnout. Dívka pak byla v roce 304 v Syrakusách umučena. V kostele sv. Jeremiáše a sv. Lucie v Benátkách v Itálii se nacházejí ostatky této světice. V Českých zemích bylo na sv. Lucii zakázáno příst len a drát peří. Po vesnicích chodily ženy převlečené za Lucky, v bílém oděvu a se zamoučeným obličejem. Když Lucky v některé domácnosti zastihly hospodyni, kterak dere peří nebo přede len, peří rozfoukaly a kužel s předivem odnesly.

 Velmi známá je lidová pranostika „Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“ Sv. Lucie má však svátek před zimním slunovratem. Vyskytl se názor, že se jedná o omyl našich předků.

S tím však nelze souhlasit, neboť lidové pranostiky vycházejí z dlouhodobého pozorování přírody našimi předky. Ten rozdíl totiž vyplývá z nesrovnalosti mezi starším juliánským kalendářem a skutečným slunečným časem. Juliánský kalendář se v důsledku určitých nepřesností posunoval každých 128 let zhruba o jeden den vpřed. Propočty lze zjistit, že ve 14. a 15. století svátek sv. Lucie připadl na den zimního slunovratu, a právě tehdy tato lidová pranostika vznikla. Po reformě kalendáře a posunu času byl svátek sv. Lucie stanoven na 13. prosince, ale lidová ústní tradice o upíjení noci sv. Lucií přetrvala staletí.

 Sv. Lucie v lidové pranostice

Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.

Když přijde svatá Lucie, najde tu už zimu.

Na svatou Lucii jasný den – urodí se len.

   Podzim, od 21. 9. do 11. 11., od sv. Matouše do sv. Martina

 Je podzim a nastává podzimní rovnodennost. Vlaštovky a jiřičky odletěly do teplých krajin, je čas sklizně ovoce, brambor, řepy a zelí. Dozrálo víno a nastává vinobraní. První podzimní dny a týdny bývají zpravidla čisté a průzračné. Tyto dny bývají nazývány pěkným staročeským názvem babí léto. Průzračným vzduchem plují stříbrné nitky, na kterých cestují do dálek malí pavoučci. Začínají zlátnout první javorové a lipové listy. V zeleni otav svítí fialové lampičky. Jsou to ocúny jesenní, známé spíše pod lidovým názvem „naháčky.“ Babí léto bývá taky bohaté na houby. Začínají pravé „houbařské žně, ale trsy václavek na trouchnivých pařezích nám připomínají, že houbařská sezóna bude pomalu končit. Na stráních se na keřích zalesknou rudé korálky šípků. Obloha je celé dny modrá a bez mráčků, slunce ještě příjemně hřeje. To je krásný čas babího léta.

  Lidové pranostiky na měsíc září

V září ještě slunce dosti září.

Září jezdí na strakaté kobyle.

Teplé září – dobře se ovoci a vínu daří.

Když je vlhko v září, v lesích houbám se daří.

 Jsou-li v září noci jasné a suchý, nebude po houbách ani potuchy.

 Jak v září listí ze stromů letí, tuhá zima přijde vzápětí.

Po silných deštích v září osení se zimní daří.

 Prší-li hodně v září, vesele se sedlák tváří.

 Lidové pranostiky na měsíc říjen

 Říjen je měsíc babího léta, ozimů, brambor, vína, ranních mlh a přímrazků.

 Říjen k zimě hlavu kloní.

 Když jde říjen ke konci, zima jde k začátku a kožichy z půdy.

 V říjnu mnoho žaludů a bukvic, oznamuje zimy víc.

 Je-li říjen sněžný a studený, tuhé zimy jest to znamení.

 Je-li v říjnu mnoho mlh, bude v zimě mnoho sněhu.

 Deště v říjnu oznamují příští úrodný rok.

   Sv. Matouš

  Sv. Matouš je patronem celníků, bankovních a finančních úředníků, výběrčích daní a ozbrojených doprovodů. Světec je taky pomocníkem proti opilství. Sv. Matouš má svátek 21. září.

 Sv. Matouš v lidové pranostice

 O svatém Matouši, vlaštovky nás opouští.

 Svatý Matouš krátí den i dílo.

 Krásné počasí na svatého Matouše vydrží ještě čtyři neděle.

 Na svatého Matouše pohoda – vyschne v lese každá kláda.

 Je-li na svatého Matouše pěkné počasí, bude hojnost vína.

 Je-li na svatého Matouše pěkný den, těší se vinař na sklizeň.

  Sv. Václav

  Sv. Václav je patronem České země a patronem šlechty, kněží a vinařů. Sv. Václav má svátek 28. září. Kníže sv. Václav se narodil okolo roku 907, jako nejstarší syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. Dostalo se mu výborného vzdělání na škole v Budči a pod vlivem své babičky sv. Ludmily se přiklonil ke křesťanství. Na knížecí stolec usedl pravděpodobně v roce 921, jako v pořadí čtvrtý historický kníže přemyslovského rodu.

 Sv. Václav v lidové pranostice

 Na svatého Václava pěkný den – přijde pohodlný podzimek.

 Svatováclavské časy přinesou pěkné počasí.

 Na svatého Václava bývá bláta záplava.

 Svatý Václav praví, pusťte krávy do otavy.

 Svatý Václav vyhání sedláky z polí.

 Na svatého Václava mráz nastává.

 Svatý Václav v slunci záři – sklizeň řepy se vydaří.

  Sv. Tereza z Ávily

  Sv. Tereza je patronkou Španělska, Ávily a Neapole. Dále je patronkou všech karmelitánů a jejich společenství, spisovatelů a prýmkařů. Je pomocnicí proti nemocem srdce a hlavy. Světice je taky přímluvkyní v duchovní nouzi, za milost moci se modlit a za vnitřní život. Sv. Tereza z Ávily má svátek 15. října. Sv. Tereza z Ávily je pokládána za největší mystičku všech dob. Jen zcela výjimeční lidé jsou povyšováni na učitele církve. Jenom dvě ženy byly prohlášeny za učitelky církve, byla to sv. Kateřina Sienská a právě sv. Tereza z Ávily.

  Sv. Tereza z Ávily v lidové pranostice

 Den svaté Terezičky nebývá bez vlažičky.

 Svatá Tereza zasazuje zimní okna.

 Po svaté Tereze mráz po střechách leze.

 Po svaté Tereze, mráz za nehty zaleze.

  Sv. Lukáš

  Sv. Lukáš je patronem Bologne a Padovy. Dále je patronem malířů a lékařů, chirurgů, knihařů, notářů, umělců, zlatníků, sochařů, malířů skla a umění. Světec je ochráncem před morem a ochráncem před neštěstím. Je rovněž záštitou dobrého počasí. Sv. Lukáš má svátek 18. října.

Sv. Lukáš v lidové pranostice

Na svatého Lukáše hojnost chleba i kaše.

Do svatého Lukáše, kdo chceš, ruce volně měj, po něm za ňadra je schovej.

  Sv. Šimon Kananita a sv. Juda Tadeáš

  Sv. Šimon Kananita je patronem Goslaru, barvířů, koželuhů, pracovníků s kůží, tkalců, zedníků a dřevorubců. Sv. Juda Tadeáš je patronem lidí ve velké nouzi a zoufalých situacích. Sv. Šimon Kananita a sv. Juda Tadeáš mají svátek 28. října Sv. Šimon a sv. Juda patří mezi původních dvanáct apoštolů Ježíše Krista. Sv. Šimon s přídomkem Kananita neboli Horlivec a sv. Juda s přídomkem Tadeáš neboli Odvážný, provázeli Ježíše Krista na jeho cestách a naslouchali jeho učení. Po ukřižování Ježíše Krista a jeho vzkříšení a nanebevstoupení sv. Šimon a sv. Juda hlásali evangelium v zemích Blízkého východu. Společně apoštolové prošli Egypt, Sýrii, a Persii, ve které zemřeli mučednickou smrtí. Sv. Šimon Kananita byl rozřezán pilou a sv. Juda Tadeáš byl pohany ubit kyjem. Ve Vatikánu ve Svatopetrském chrámu jsou uloženy ostatky těchto světců, apoštolů.

  Sv. Šimon a sv. Juda v lidové pranostice

 O svatém Šimonu a Judy, paste pasáci všudy.

 Od Šimona a Judy paste pasáci všade, ať je řepa nebo zelí, má být všechno poklizený.

 Na svatého Šimona a Judy, přines kožich z půdy.

 Po Šimonu a Judy, naděj se sněhu a na poli zmrzlé hrudy.

 Šimona a Judy – seno leze z půdy.

 Šimona a Judy – zima už je všudy.

   Svátek Všech svatých

  Svátek Všech svatých je 1. listopadu. Svátek Všech svatých vychází z historické události a to církevního vysvěceni Pantheonu v Římě roku 609. Pantheon byl totiž původně antický chrám, v němž se uctíval kult všech římských bohů. Svátek Všech svatých je vzpomínkovou slavností těch zemřelých, kteří dosáhli svatosti a to i těch kteří nebyli kanonizování a o jejich svatosti ví jen Bůh. Svatí dosáhli v nebi věčné blaženosti a tím se tedy tento svátek liší od Dušiček, které jsou vzpomínkou na ty, kteří blaženosti nedosáhli.

 Svátek Všech Svatých v lidové pranostice

 Den Všech svatých je poslední, který léto zahání.

 Kolem Všech svatých se mají okopávat stromy, aby nesly hojně ovoce.

 Když na Vše svaté padá mlha, bude o Adventu bez sněhu.

 Jíní na Vše svaté věští tuhou zimu a kruté mrazy.

 Je-li o Všech svatých teplo, bude na Martina zima.

   Památka všech zemřelých – Dušičky

 Památka všech zemřelých – Dušičky jsou 2. listopadu. Svátek na Památku všech zemřelých bývá lidově označován jako Dušičky. Je to vzpomínka na zemřelé, jejichž duše ještě pobývají v očistci. Lidé svým zemřelým předkům prokazovali úctu a vděčnost od nejstarších dob. V počátcích křesťanské církve se nejprve vzpomínalo na zemřelé v rodinném kruhu. V roce 988 se ve francouzském reformním klášteře v Cluny konala první výroční vzpomínka na všechny zemřelé spojená s veřejnou slavností. Svátek se v průběhu 11. až 13. století rozšířil v mnoha dalších zemích a ve 14. století zdomácněl taky v Římě. Je to pěkný svátek a Dušičky mají dlouholetou tradici taky v naší zemi. Každoročně na konci října a počátkem listopadu se scházejí rodiny a navštěvují hroby svých zemřelých příbuzných a přátel. Tyto hroby zdobí květy, věnci a svícemi a tak těm, kteří již nejsou mezi námi na tomto světě, projevují úctu, vděčnost a lásku, neboť právě láska je onen most, který spojuje mrtvé se živými na této zemi.

  Památka všech zemřelých – Dušičky v lidové pranostice

 Prší-li na den Dušiček, oplakávají duše zemřelých své hříchy.

 Na Památku zemřelých bývá hustá mlha, neboť pomáhá k utěšení duší.

 Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to oznamuje.

Polétí, od 15. 8. do 21. 9., od svátku Nanebevzetí Panny Marie do sv. Matouše

V polétí hýří příroda barvami pozdního léta. Čápi odlétají do teplých krajin a dny se krátí. Jak tvrdí lidová pranostika, Bartoloměj svatý, odpoledne krátí. Končí žně a začíná foukat ze strnišť. Školákům pomaloučku končí prázdniny. Koncem srpna sice slunce ještě pálí, ale v září již slunce nepálí, ale příjemně hřeje. Dozrály švestky a ostružiny a rostou houby. Na stromech dozrává ovoce a víno na vinohradech. Pomalu se blíží podzim.

 Lidové pranostiky na měsíc srpen

Teplý a suchý srpen – výborné víno.

V srpnu slunce parné, ovoci a vínu zdárné.

Srpnová horka ničemu neuškodí.

Moc hub srpnových – moc vánic sněhových.

Nejsou-li v srpnu hřiby, nebude v zimě sněhu.

Srpnové slunce svítí právě jen tolik, aby v mandelech uschlo obilí a sklidili se otavy.

Svátek Nanebevstoupení Panny Marie

 Panna Maria je patronkou křesťanů a pomocnice v každé nouzi, ve které se všichni potřební uchylují pod její ochranu. Je rovněž záštitou proti bouři a blesku. Svátek Nanebevzetí Panny Marie se slaví 15. srpna.

                                    

 Svátek Nanebevzetí Panny Marie v lidové pranostice

Je-li o Nanebevzetí Panny Marie pěkně, nastane požehnaný podzimek a počasí bude příznivé vinné révě.

Slunce-li o Nanebevzetí Panny Marie svítí, lze hojnost vína se nadíti.

Panna Maria dává první oříšky.

Nanebevzetí Panny Marie a větry ze strnišť jsou poslové podzimu.

Je-li o Nanebevzetí Panny Marie pěkně, bude počasí příznivé výsevu ozimu.

  Sv. Bartoloměj

 Sv. Bartoloměj je patronem Frankfurtu nad Mohanem a Plzně. Dále je patronem sedláků, krejčích, pastevců, vinařů, koželuhů, knihvazačů, rukavičkářů, řezníků a pekařů. Je pomocníkem proti nervovým chorobám, třesu a kožním chorobám. Sv. Bartoloměj má svátek 24. srpna.

Sv. Bartoloměj v lidové pranostice

Je-li o svatém Bartoloměji den pěkný, bude pěkný podzimek a dobré víno.

Prší-li na Bartoloměje, bývá mokrý podzim.

Od svatého Bartoloměje slunce už tolik nehřeje.

Na svatého Bartoloměje, každá pláňka uzraje.

Bartoloměj svatý, odpoledne krátí.

Nerostou-li na Bartoloměje hřiby, neočekávej v zimě sněhu.

Na svatého Bartoloměje, každý sedlák žito seje.

 Sv. Ludmila

 Sv. Ludmila je patronka česká a patronka vinařů, vychovatelů a babiček Sv. Ludmila má svátek 16. září. Sv. Ludmila, která bývá nazývána „matkou České země“ se narodila okolo roku 860. Byla dcerou Slavibora, knížete nevelkého kmene Pšovanů, jehož hrad stával na území dnešního Mělníka. Někdy okolo roku 874 se provdala za prvního historicky doloženého přemyslovského knížete Bořivoje I. Sv. Ludmila společně s Bořivojem přijala křest na Velké Moravě, dost možná od samotného sv. Metoděje, a stala se laskavou a zbožnou ženou. Kníže Bořivoj I. zemřel okolo roku 889 ve věku přibližně 37 let. Sv. Ludmila, které nebylo ani třicet let, se po jeho smrti stala knížecí vdovou.

 

Sv. Ludmila, babička sv. Václava

Na přemyslovském knížecím stolci se pak vystřídali její dva synové, nejdříve vládnul Spytihněv I. a po něm Vratislav I. Kníže Vratislav I. měl za ženu kněžnu Drahomíru a jeho synem byl taky sv. Václav. Sv. Ludmila si velmi oblíbila svého vnuka sv. Václava a přičinila se o to, aby dosáhl solidního vzdělání ve škole v Budči, což v této době vůbec nebylo pravidlem. Vždyť evropští panovníci raného i vrcholného středověku byli většinou negramotní a jen někteří z nich uměli číst a psát. Sv. Ludmila taky vedla sv. Václava ke křesťanské víře. V roce 921 nastupuje na přemyslovský knížecí stolec kníže sv. Václav. Dochází však k mocenskému boji azatímco babička sv. Ludmila podporuje svého vnuka sv. Václava, kněžna Drahomíra přeje více mladšímu synovi Boleslavovi. Nejspíše pak na popud kněžny Drahomíry je sv. Ludmila v noci z 15. na 16. září roku 921 zavražděna. Dle legendy byla zardoušena vlastním závojem. Záhy po její smrti byla sv. Ludmila českým lidem uctívána jako mučednice a její ostatky pak kníže sv. Václav nechal uložit v chrámu sv. Jiří na Pražském hradě. V průběhu dalších století byly části ostatků světice přeneseny i do dalších pražských kostelů.

 

Sv. Ludmila v lidové pranostice

Na svatou Ludmilu dej polím posilu.

Na Ludmily světice obouvej střevíce.

Patronko česká, po létu se stýská.

 Podlétí, od 16. 5. do 8. 6., od sv. Jana Nepomuckého do sv. Medarda

Dvě roční období, podle kalendáře našich předků, jsou velmi krátká. Je to předjaří a podlétí. Každé z nich trvá jen něco málo přes tři týdny. V podlétí je na loukách plno krásných lučních květů. Na konci května a počátkem června, dříve než přijde senoseč, bývají louky nejkrásnější. Měsíc červen bývá nazýván měsícem růží. Kvetou různobarevné vyšlechtěné růže v zahradách i prosté a přitom tak půvabné šípkové růže na šípkových keřích na stráních a taky u polních cest. Na podléti taky připadají Svatodušní svátky a svátek Božího těla. Dny jsou dlouhé, noci krátké a příroda se už připravuje na léto.

 

Lidové pranostiky na měsíc květen

Studený máj-ve stodole ráj.

Je-li květen chladný, rok nebude hladný.

 Léto od 8.6 do 15.8. od sv. Medarda do svátku Nanebevstoupení Panny Marie
 Podle kalendáře našich předků začínalo léto již na svátek svatého Medarda. Léto, to je období nejdůležitějších zemědělských prací a shromažďování zásob. Nejdříve přichází senoseč, při které seno na lukách tak krásně voní. Přichází období letního slunovratu, doba nejdelších dnů a nejkratších nocí, a pak již přicházejí prázdniny. Prázdniny, jaké to kouzelné slovo. Nastává čas prázdninových dobrodružství, pobytu na chatách a chalupách a lenošení u vody. Slunce svítí a nastávají žně. V lesích zrají maliny, borůvky a taky rostou houby.

 

 

Lidové pranostiky na měsíc červen

 

Krásný červen – požehnaný rok.

 

V červnu se ukáže, co nám Pánbůh dá na daře.

 

Jaká sena – taká žniva.

 

Měsíc červen voní deštěm.

 

Červen louky kosí, Medard vodu nosí.

 

Deštivý červen celým létem prostupuje.

 

Vlhký a teplý červen obohacuje rolníka.

 

Je-li červen vlhký a studený, sedlák krčí rameny.

 

Kazí-li červen sena, prospívá ovsu.

 

V červnu-li sucho více než mokro bývá, urodí se hojnost dobrého vína.

 

 Lidové pranostiky na měsíc červenec

 

Co červenec neuvaří – srpen nedopeče.

 

Červenec horký – pěkné jsou vdolky.

 

Červenec – dobrý živenec.

 

Je-li v červenci hojnost bláta – špatná sena.

 

Když v červenci jsou dni jasný a čistý, přinesou dary hojnosti jistý.

 Sv. Medard z Noyonu

 Sv. Medard je patronem sedláků, vinařů a sládků. Je přímluvcem za suché počasí při senoseči, za dobrou úrodu z polí a proti dešti. Světec je pomocníkem proti horečce, bolestem zubů a taky proti choromyslnosti. Sv. Medard má svátek 8. června.

 

Sv. Medard v lidové pranostice

 

Medardova kápě – čtyřicet dní kape.

 

Jaký na Medarda čas, takový čtyřicet dní zas.

 

Když na Medarda prší, těžko se seno suší.

 

Prší-li na svatého Medarda, prší ještě čtyřicet dní po sobě a zkazí se sena.

 

Prší-li na svatého Medarda, budou žně deštivé.

 

Jaké počasí o Medardu bývá, takové jest o žních.

 

Kdo na Medarda len vysévá a zelí sází, jistě dostatek toho sklidí.

 

Kdo na Medarda půdu vzdělává, hojnost ve lnu a zelí dostává.

 

 Sv. Jan Křtitel

 

Sv. Jan Křtitel je patronem Burgundska, Provence, Malty a Florencie. Světec je rovněž patronem karmelitánů a maltézských rytířů, sedláků, vinařů, tesařů, zedníků a hudebníků.  Dále je patronem křtu, řeholního života a špitálníků. Sv. Jan Křtitel je ochráncem vinné révy, domácích zvířat a ovcí. Je pomocníkem proti závratím, bolestem hlavy, dětským nemocem a strachu. Světec je taky záštitou proti krupobití. Sv. Jan Křtitel má svátek 24. června. Svátek sv. Jana Křtitele připadá na dobu letního slunovratu, dobu kdy jsou nejdelší dny a nejkratší noci.

 

Zvyky a tradice

 

Na svátek sv. Jana Křtitele se na venkově konal lidový zvyk pálení svatojánských ohňů, u kterých se scházela mládež, a chlapci přeskakovali plameny. Zvláštní síla se taky připisovala léčivým rostlinám, které byly natrhány v předvečer svátku a byly nazývány svatojánským kořením. Tyto byliny byly požívány při lidovém léčení.

 

 Sv. Jan Křtitel v lidové pranostice

 

Na svatého Jána otvírá se létu brána.

 

Na svatého Jána jahody do džbána.

 

Do svatého Jana se dny prodlužují, po svatém Janu se krátí.

 

Je-li v noci na svatého Jána mnoho hvězd, poroste hodně hřibů.

 

Prší-li na Jana Křtitele, pršívá tři dny celé.

 

Na Jána jasně – vozí se seno krásně.

 

Před svatým Janem ovísek – po svatém Janě oves.

 

Kvete-li réva na Jana Křtitele, bude hodně vína.

 

 Sv. Petr a sv. Pavel

 

Sv. Petr je patronem papežů, církve, zámečníků, sklářů, zedníků, cihlářů, rybářů, trosečníků, kajícníků a lodníků. Světec je ochráncem proti hadímu uštknutí a proti krádeži. Je pomocníkem proti horečce, vzteklině, posedlosti, bolestem nohou a je rovněž záštitou dlouhověkosti.

  

Sv. Pavel

 

Sv. Pavel je patronem teologů, tisku, duchovních správců, dělnic, tkalců a sedlářů. Světec je pomocníkem proti ušním nemocem, křečím, proti hadímu uštknutí a proti strachu. Je taky přímluvcem za déšť a plodnost polí. Sv. Petr a sv. Pavel mají svátek 29. června.

 

Sv. Petr

 

Sv. Petr se původně jmenoval Šimon a živil se stejně jako jeho bratr sv. Ondřej rybolovem na Genezaretském jezeře. Byl ženatý a měl dceru Petronellu, kterou uzdravil, a ta se později stala mučednicí. Sv. Petr se svým bratrem sv. Ondřejem se stali učedníky Ježíše Krista. Sv. Petr je knížetem apoštolů.

 

Sv. Pavel

 

Sv. Pavel sice nepatřil mezi původních dvanáct apoštolů Ježíše Krista, ale jako apoštol sehrál významnou roli při šíření křesťanství, zejména v řecky mluvících městech na východě Římské říše. Sv. Pavel se původně jmenoval Saul a narodil se jako Žid v Tarsu, nynějším jižním Turecku. Byl žákem farizejských rabínů, měl římské občanství, a vyráběl a prodával stany. Jako pravověrný Žid se zúčastnil pronásledování prvních křesťanů a okolo roku 35 byl přítomen ukamenování prvního křesťanského mučedníka sv. Štěpána. Na cestě do syrského Damašku zažil zázračné obrácení. Náhle ho oslepil prudký záblesk světla z nebe, spadl z koně na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ Ježíšův hlas mu pak řekl, že se v Damašku dozví, co má udělat. Saul na tři dny oslepl, ale křesťan Ananiáš ho pokřtil a zrak mu vrátil. Saul přijal nové jméno Pavel a začal hlásat, že Ježíš je Mesiáš a Syn Boží.

 

 

Sv. Petr a sv. Pavel v lidové pranostice

 

Svatý Petr sena sklízí, svatý Pavel k žitům vzhlíží.

 

Nevozí-li Petr s Pavlem seno, tak určitě oře.

 

Svatý Petr a svatý Pavel sejí houby.

 

Petr a Pavel chodí s nůší, koření a houby suší.

 

Když je den Petra a Pavla jasný, bude rok dobrý a šťastný.

 

Jasný den na Petra a Pavla přináší úrodný rok.

 

  Sv. Tomáš

 

Sv. Tomáš je patronem Portugalska, východní Indie, architektů, stavitelů, geometrů, tesařů, zedníků, kameníků a stavebních dělníků. Světec je pomocníkem proti bolestem zad, pomocníkem slepců a přímluvcem za dobrý sňatek. Sv. Tomáš má svátek 3. července.

 Červenec přináší žniva a parné dny mívá.

 

V červenci když dne ubývá, horka přibývá.

 

Červenec žne žita, višně k sobě přivítá.

 

 Sv. Markéta

 

Sv. Markéta je patronkou rolníků, pastýřů, panen, rodiček a manželek. Je pomocnicí v nouzi a při porodech. Sv. Markéta má svátek 13. července. Na svátek sv. Markéty zpravidla u nás začínaly žně a pranostika „Svatá Markéta hodila srp do žita“, patří mezi nejznámější lidové pranostiky v České zemi. 

 

Sv. Markéta v lidové pranostice

 

Svatá Markéta hodila srp do žita.

 

Svatá Markyta vede žence do žita.

 

Když na Markétu prší, neurodí se ořechy.

 

Dává-li svatá Markyta déšť, nedává chléb.

 

Déšť o Markytě trvá čtrnáct dní a zvěstuje špatný čas na sklízení sena i obilí.

 

Svatá Markéta velí, lidé okopávejte zelí.

 

 Sv. Jakub Větší

 

Sv. Jakub Větší je patronem Španělska, válečníků, dělníků, lékárníků, drogistů, kloboučníků, voskařů a poutníků. Světec je pomocníkem proti revmatismu, záštitou dobré úrody jablek a úrody na polích. Sv. Jakub Větší má svátek 25. července.

 

Sv. Jakub větší v lidové pranostice

 

Je-li jasno na svatého Jakuba, bude ovoce veliká zásoba.

 

Pakli na Jakuba slunce svítí, krutá zima má pak býti.

 

Prší-li na svatého Jakuba, spadnou ořechy z ořechu a žaludy z dubu.

 

Do Jakuba zelíčko, po Jakubu zelí.

 

Na svatého Jakuba čeká v lese mnohá houba.

 

Na svatého Jakuba, brambor prvá úroda.

 

Sv. Anna

 Sv. Anna je patronkou horníků a lodníků, obchodníků, tkalců, mlynářů a zaměstnanců v domácnostech. Světice je ochránkyní manželských párů, vdov a dělnic, dále je přímluvkyní za šťastný sňatek a pomocnicí při šťastném porodu. Je taky záštitou proti bouřce. Sv. Anna má svátek 26. Července.

 

K našim nejznámějším lidovým pranostikám patří pranostika „Svatá Anna chladno zrána.“ Pranostika „ K Anně svatý, hodina ze dne se krátí“, zase vyjadřuje skutečnost, že koncem července se již den pomaloučku začíná zkracovat. V evangeliích Nového Zákona se o sv. Anně, dle tradice matky Panny Marie, nedočtete. První zmínka o této světici se objevuje až v raných apokryfických evangeliích, které pocházejí z prvních století po Kristu.

 

Sv. Anna v lidové pranostice

 

Svatá Anna chladno zrána.

 

K Anně svatý, hodina ze dne se krátí.

 

Svatá Anna – do stodoly brána.

 

Svatá Anna žito žala.

 

O svaté Anně sedlák si žito nažne.

 

Svatá Anna zavádí žence do pšenice.

Sv. Vavřinec

  Sv. Vavřinec je patronem města Norimberku, knihovníků, archivářů, hasičů, pivovarníků, sklářů, studentů, chudáků a dále všech oborů, které mají co do činění s ohněm. Světec je pomocníkem proti očním chorobám, ischiasu, kožním chorobám a proti moru. Je záštitou proti ohni, přímluvcem proti mukám v očistci a přímluvcem za dobrou úrodu vinných hroznů.

 

Sv. Vavřinec má svátek 10. Srpna.  Známá lidová pranostika „Svatý Vavřinec, první podzimec“ nám připomíná, že pomaloučku se blíží konec léta a zanedlouho nastane polétí a pak už přijde podzim.

 

Sv. Vavřinec v lidové pranostice

 

Svatý Vavřinec, první podzimec.

 

Je-li pěkně na Vavřince, bývá pěkný podzim.

 

Počasí na Vavřince jaké jest, takové udrží se po několik dní.

 

Když je Vavřinec mokrý, je pro včely a ovoce bída.

 

Na svatého Vavřince, s bramborama do hrnce.

 

Když o svatém Vavřinci slunce svítí, budem dobré víno míti.

 

Máj chladný a deštivý pro stodoly příznivý.

 

 Sv. Jan Nepomucký

 Sv. Jan Nepomucký je patronem České země, kněží, zpovědníků, lodníků, veslařů, mlynářů a mostů. Dále je druhým patronem jezuitského řádu a spolupatronem Mnichova. Je pomocníkem proti pomluvám a povodním, ochráncem bezpečného putování a šťastného návratu. Světec je rovněž přímluvcem za uchování zpovědního tajemství a za mlčenlivost. Sv. Jan Nepomucký má svátek 16. května.

 

Sv. Jan Nepomucký se narodil okolo roku 1345 v tržní osadě Pomuku, v dnešním městečku Nepomuku. Byl vysvěcen na kněze a v roce 1383 odchází do italské Padovy, kde na universitě studoval právo. Po návratu do Prahy se stal generálním vikářem arcibiskupa Jana z Jenštejna.

 

 

Sv. Jan Nepomucký a umění

Sv. Janu Nepomuckému bylo v naší zemi zasvěceno mnoho kostelů a na jeho svátek se konaly tradiční poutě. Ve Žďáru nad Sázavou na Zelené hoře stojí poutní kostel sv. Jana Nepomuckého. Poutní kostel byl v první polovině 18. století vystavěn architektem Janem Blažejem Santinim – Aichlem, který byl rodem Ital, domovem však Čech. Svá barokní díla obohacoval prvky gotiky, zejména lomenými oblouky. Chrám vybudovaný ve stylu barokní gotiky lze zařadit k vrcholným evropským architektonickým dílům. Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou na Zelené hoře byl zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

 

Sv. Jan Nepomucký v lidové pranostice

Kdo o svatém Janě len zasívá, stéblo zdéli lokte mívá.

Svatý Jan z Nepomuku, drží létu pevně ruku.

 

 Svatodušní svátky – Letnice

 

Svatodušní svátky jsou lidově označovány jako Letnice a slaví se 50 dnů po Velikonocích. Svatodušní neděle – Boží hod svatodušní může připadnout na dny od 10. května až do 13. června. Je to svátek seslání Ducha Svatého. Liturgická barva je červená a to na památku ohnivých jazyků, v jejichž podobě sestoupil Svatý Duch na apoštoly.

 

V sobotu před svátkem lidé na venkově pečlivě uklidili celé stavení.  Jednotlivé místnosti byly vyzdobeny ratolestmi a květy a taky květy byly vyzdobeny rovněž obrázky světců a světic v koutě nad stolem. Venkovští chlapci, podobně jako v podvečer před svátkem sv. Filipa a sv. Jakuba, vycházeli k večeru na náves a práskáním bičů zaháněli čarodějnice. Na Svatodušní neděli byly v kostele všechny oltáře bohatě zdobeny květy, a to především růžemi, a proto byly Svatodušní svátky označovány taky jako Rozálie.

 

Zvyky a tradice

Svatodušní neděle měla ráz zejména církevních oslav a Svatodušní pondělí patřilo především lidovým zvykům a obyčejům. V Čechách po vesnici chodil král se svou družinou, například s hastrošem, lenochem a žábou, a hledal pro sebe nevěstu. Členové královského průvodu pronášeli různé veršovánky a dostávali od hospodářů dárky. Nakonec král utekl a některý člen jeho průvodu, zpravidla hastroš, byl hozen do vody. Na Slovácku se konaly slavné jízdy králů a ty se dodnes uchovaly, i když se už někdy konají mimo Svatodušní svátky. Známé jsou jízdy králů v Kunovicích a Vlčnově. Králem je mladý chlapec ve věku kolem 12 let, bývá oblečen do honosného slováckého kroje a v ústech má růži. Král jede na nejlepším koni, který je zdoben pentlemi a květy. Krále doprovází jeho družina, mladíci na koních ve slováckých krojích. Jízda králů byla zapsána do kulturního seznamu UNESCO.

 

Svatodušní svátky v lidové pranostice

Do Svatého Ducha nesvlíkej kožucha.

Déšť o Letnicích – slunce na Boží tělo.

Svatý Duch – zelená i kvete každý luh.

Když na Svatodušní svátky prší, Duch Svatý oklepuje obilí a to pak málo sype.

Prší-li na Boží hod svatodušní, bude neúroda.

Pohoda na Svatodušní pondělí slibuje dobrou úrodu.

Když prší na Svatodušní pondělí, bude zkáza na sena.

 

 Svátek Božího těla

 

Svátek Božího těla se slaví 11 dnů po Božím hodu svatodušním a může tedy připadnout na dny od 21. května do 24. června. V křesťanské církvi žije víra v přítomnosti Krista v Nejsvětější svátosti – hostii, Tělu Páně. Zvláštní úcta jí začala být prokazována v době vrcholného středověku. Svátek Božího těla se odvozuje od vidění sv. Juliány, kterého se jí dostalo v roce 1209 v Lutychu. Bůh ji vyzval, aby se snažila o zavedení svátku ke cti Nejsvětější svátosti. Papež Urban IV. v roce 1264 stanovil tento svátek pro celou církev. Na svátek Božího těla chodil průvod. Měl charakter prosebného procesí za příznivé počasí před nastávajícím létem a za ochranu před přírodními katastrofami. V rozích náměstí byly postaveny čtyři oltáře zdobené květy a ratolestmi. Procesí věřících přišlo postupně ke všem čtyřem oltářům a u každého z nich byl čten začátek jednoho ze čtyř evangelií. U oltářů se taky světily věnečky účastnic procesí. Těmto věnečkům se pak připisovala velká moc, zejména měly chránit před blesky a nepřízni počasí.

 

Svátek Božího těla v lidové pranostice

Na Boží tělo den jasný – celý rok šťastný.

Jasno-li o Božím těle, dobrý rok čekej směle.

Jaký čas o Božím těle, takový bude po čtyřicet dnů pořád.

Prší-li na Boží tělo, oprchají hrozny.